Milá ženo…
…pouze SE SEBOU sem přicházíš, a SE SEBOU odcházíš.
I přestože se snažíš chovat hezky k ostatním, k sobě samotné se musíš chovat úplně nejlépe ze všech lidí na světě.
Samu sebe musíš milovat nejvíc ze všech lidí na světě.
V sebe samotnou musíš mít tu největší důvěru, větší než v komukoliv jinému na světě.
Protože – jsi to ty. Se sebou žiješ, prožíváš, pereš se, raduješ se, vítězíš. I kdyby ti z tvého života zmizeli všichni lidé, které máš ráda – i kdyby ti všechno odešlo – pořád tam budeš ty. Zkrátka – ty jsi svojí jedinou jistotou svého života.
Ty jsi svůj základ.
A všichni ostatní – to je v podstatě svobodný, libovolný, proměnlivý ,,bonus.”
To samozřejmě nic nemění na to, že milujeme svoje blízké. Ale na konci dne, jsme v tom všichni sami. Jsme sami ve své mysli, ve své duši, ve svém těle.
A důvěra v sebe, hezký přístup sama k sobě, hezké zacházení sama se sebou, odpouštění si, přijímání se ve své úžasně nedokonalé formě, pocit, že je mi se sebou hezky – to je to NEJDŮLĚŽITĚJŠÍ na světě. Nic jiného už tyto věci překonat nemůže, co se důležitosti týče.
A proto pro to prosím udělej cokoliv, co je třeba.
Whatever it takes. 🙂
Vaše,
A.
Mít se rád a udělat si pořádek v sobě – to je to nejdůležitější, pak už člověk snadněji najde cestu k druhým.
ano, tak tak, člověk musí začít vždycky u sebe…