Poslední týdny aneb Moje velká životní transformace

Už je to relativně dlouho, co jsem naposledy něco publikovala. Ale měla jsem dobrý důvod. Začátek roku byl pro mě docela náročný, protože jsem musela vyřizovat nějaké praktické záležitosti, které pro mě byly psychicky náročné. A potom nastalo, řeknu vám, opravdu strašně zvláštní období. Období soustředěné, intenzivní transformace. Nic takového jsem ještě nezažila – a proto bych se chtěla o svůj zážitek s vámi podělit.

Nejdřív jsem tak nějak po začátku února začala cítit, že se potřebuju stáhnout dovnitř. Poté můj manžel odjel do Belgie a já zůstala v našem londýnském bytečku sama. Ve chvíli, kdy odjel, začal ten válečný střet na Ukrajině. Moji blízcí mi říkali, že bych měla odjet s ním, abychom ,,na to byli dva“. Ale já jsem prostě nějak intuitivně věděla, že potřebuju být sama, sama, a sama.

Zrušila jsem všechny schůzky, jenom jsem občas ze zdravotních důvodů šla na tancování (ale i to se různě rušilo a komplikovalo, takže to nemohla být náhoda!), a zajímavé je, že jsem v tomhle období ani nedostala žádnou práci (a to taky nemůže být náhoda!).

Viděla jsem v tom všem smysl. Prostě jsem měla jít dovnitř, a mít co nejméně externích vlivů. Zprávy jsem sledovala, ale jen ty nejnutnější. Snažila jsem se pomoct prakticky (nebudu tady rozebírat jak přesně), snažila jsem se pomoct modlitbami.

Jenom chci říct, že světovou situaci nechci v žádném případě zlehčovat – naopak. Nemám slova pro to, co se děje. Na to opravdu slova nejsou. Ale věřím, že v těchto těžkých situacích je nějaká lekce, nějaké poučení, nějaká příležitost k uvědomění si. A toho jsem se chtěla chopit. Prostě jsem musela. Vedlo mě to tam.

A věděla jsem, že teď je čas obrátit se dovnitř, jít ke svojí duchovní podstatě. A tak jsem cvičila, meditovala, tvořila, udělala si detox, komunikovala s ,,moudrými“ lidmi, a vnitřně si dělala pořádek. Protože jsem byla pořád hrozně unavená, tak jsem i víc odpočívala. A tím se ve mně spustila zajímavá transformace.

Přišla jsem na tak obrovskou spoustu věcí, udělala si smysl v událostech které se mi staly, pospojovala jsem si souvislosti. Změnilo se mi vnímání priorit, jako bych se navrátila k absolutně základním životním hodnotám. Jakoby mi spadly klapky z očí. Najednou jsem začala vidět, slyšet a cítit jinak, a také jsem začala chtít trochu jiné věci.

Přišla jsem například na toto:

Jak důležitý je pro mě koncept rodiny – místa, kde má člověk pevnou bezpečnou základnu – pevné kořeny – kde je vždy bezpodmínečně přijímán a milován. A jak moc toto chci dát svému dítěti, dá-li nám někdy Bůh nějaké :-).

Jak už se zdaleka tolik neženu po uznání ostatních za moje pracovní úspěchy. Už není tak důležité. Ačkoli to bude znít jako klišé, tak už je pro mě opravdu nejdůležitější dělat to, co dělám, protože mě to baví a dělá mi to radost. Věnovat se činnostem mého srdce.

Že na prvním místě jsou pro mě 2 věci –Láska a Zdraví. A zdraví jak fyzické, tak psychické. A o oba tyto typy zdraví je třeba velmi dobře pečovat. Zvlášť to psychické někdy lidé zanedbávají. Ale co největší vnitřní pohoda a štěstí je základ.

Že plné užívání si přítomného okamžiku je naše obrovské bohatství, kterému se můžeme otevřít. A tak je třeba se mu fakt naplno oddat. A může to být v úplně obyč záležitostech. Jakoby se mi úplně otevřely oči a srdce – najednou jsem vnímala každý okamžik mnohem intenzivněji.

Že už si tak nějak jdu svojí životní cestičkou s větším vnitřním sebevědomím, tu cestičku si sama vybírám a utvářím, a tím pádem je mi čím dál tím víc jedno, jak ji hodnotí ostatní. A jak hodnotí mě a moje rozhodnutí. A to je myslím si zdravé, velmi zdravé!

Že opravdu chci ze srdce dávat něco dobrého světu. Dokonce jsem přišla i na nějaké konkrétní nové nápady. A skvělé je, že to může dělat každý z nás – třeba jen tím, jak se chová k lidem okolo, že se třeba pěkně stará o svého staršího příbuzného, že sousedce uvaří oběd. Nebo tím, že vytvoří něco ze srdce. Pěknou zahrádku. Šaty. Knížku. A tak dále.

Tohle jsou jen příklady toho, k čemu jsem došla. Možná zní jako velká klišé, ale znáte to – slýcháváte je, ale když si je pak OPRAVDU zažijete a zvědomíte, je to úplně jiné kafčo! 🙂

Dejte vědět, jestli i vy dokážete najít v současné situaci ponaučení, uvědomění, jestli vás nějakým způsobem změnila, transformovala? Opravdu moc by mě to zajímalo!

Mějte se co nejlépe,

S láskou, úctou a vděčností,

A.