V dnešním článku bych chtěla povzbudit všechny, kteří teď tápou. Kteří absolutně netuší, co se sebou dál. Kteří musí čelit otázkám ostatních: ,,Tak jak to teďka máš, a co budeš dělat? A co potom? A potom? A potom? A…ehm…potom?“ Protože, věřte mi, je zažívám skoro denodenně! A tak vám chci říct jedno: JE ÚPLNĚ V POŘÁDKU NEVĚDĚT.
Vzpomeňte si na všechny ty situace, kdy jste si to nějak naplánovali. Všechno jste si připravili a teď už jste jen čekali na to, až všechno ,,dosedne“ do vámi přesně zadaných políček. Ale pak se život místo toho rozběhl do úplně jiných směrů. Znáte to: ,,Pokud chceš Boha pobavit, řekni mu o svých plánech.“
Já si vedu takový deník na pět let (mimochodem, fakt to doporučuju), kde si každý den napíšu nějakou myšlenku, nebo co jsem ten den dělala. A je fakt sranda to po sobě zpětně číst. Třeba jeden můj zápisek před dvěma půl roky: ,,To by bylo fakt super si vyzkoušet bydlet v Londýně, to bych si přála. Ale koukala jsem na ceny všeho a to je absolutně nereálný. Jakože, fakt nereálný. Jak to ty lidi dělaj? To se v životě splnit nemůže, sakra. Tak nic.“
No, drahý to je pořád, ale aspoň tady dneska bydlíme. 🙂 Před dvěma a půl roky mi Londýn přišel nereálný, a ještě třeba před čtyřmi lety by mě něco takového ani nenapadlo. A před rokem zase nikdo z nás neměl tušení, že tady bude něco jako covid. Life is funny!
Jestli nás právě covid něco naučil, tak je to jak pracovat s nejistotou. Prostě nevědět. Nesnažit se to rozbouřené moře zastavit, zklidnit – ale naučit se po těch vlnách SURFOVAT!
Co můžu udělat TEĎ, co můžu ovlivnit právě TEĎ, čemu se můžu věnovat právě TEĎ, jak můžu být právě TEĎ více kreativní?
To jsou jediné otázky, které má smysl si pokládat! Ne co bude za půl roku, za rok, za deset let. Opravdu se teď věnujete tomu, čemu jste si mysleli, že se budete věnovat před deseti lety? Jste s tím stejným partnerem, máte ty stejné přátele, ty stejné zájmy? Nebo vás život zavál jinam? (Dejte vědět do komentářů!)
Teď. Teď. Teď.
A v tom ,,teď“ udělat jen jeden jediný krůček.
Nic. Víc. Neřešit.
Zbytek docvakne ve správný okamžik.
Vždycky docvakl, vždycky docvakne.
A to vám slibuju! 🙂
You got this!
Pojďte surfovat se mnou!
A.
Myslím, že nic neřešit, neplánovat dává člověku svobodu. Protože se tím pádem nemůže nic podělat a stejně se 9 věcí z 10 vyřeší tak nějak samo.
Dekuju za komentar 🙂 Jojo, to urcite. Take kazdemu funguje neco jineho, kazdy je jinak nastaveny. Mne se libi prave ta zlata stredni cesta – kdy clovek planuje, ale jen v ramci toho jednoho maleho pidikrucku kupredu, jen kam dohledne+je schopny za pochodu ty veci menit a improvizovat 🙂
Moc krásně řečeno s tím teď. Vlastně je toto moje téma a řeším, co dělat. A asi najedu na vlnu teď. Co můžu momentálně zlepšit atd. Děkuju za podporu v tomto článku. Pravda – prostě teď je důležité.
Jano, děkuji moc za reakci. A přeju, ať Vám naladění na vlnu „teď“ krásně jde a přinese Vám větší pohodu a pocit štěstí! 🙂