Nedílnou součástí lidské spirituality je vědomí ,,propojení sebe se vším“. To zahrnuje i hluboký vztah a úctu k přírodě, která je kolem i vevnitř našeho lidského těla. Čím blíž jsme naší duši, tím solidněji se v tomhle propojení s přírodou cítíme. Jasný jako facka.
Pokračovat ve čtení „Pomůžeme té naší přírodě? Třeba takhle?“
Možná jste to už zkoušeli. Možná se na svůj první pokus teprve chystáte. Ať už je vaše situace jakákoliv, ptáte se sami sebe – jak často to mám dělat a co mi to přinese?
Hovím si takhle v pražském bytě kde jsem vyrůstala, do uší mi řve naše korela a na předsíni slyším milované (leč rozmazlené) kocoury Joeyho a Chandlera, jak se rvou seč jim síly stačí. Za mnou je můj druhý nejnáročnější rok v životě (na prvním místě pořád ,,vítězí“ 2015). Ale lehká jízda to nebyla asi pro nikoho. Rok to byl těžký, ale nesmírně důležitý. A tak se chystám ke svému parádnímu každoročnímu rituálku.
Pokračovat ve čtení „Zabilancujme si na konec roku – Pojďme uzavřít 2020 v radosti!“
Mám to tak každý rok. Takže i tento – pozitivní, laskavý, hřejivý- rok 2020. Podzim je tu a na mě padne docela poctivá dávka melancholie, únavy, pocit demotivace a takové nějaké bezcílnosti. Vždycky jsem si myslela, že jsem divná, že to přece nikdo jinej nemá. Ale pak jsem si udělala nějaký ten průzkum a zjistila jsem, že na to v angličtině fakt existuje psychologický pojem – říká se tomu „autumn anxiety“ – tedy ,,podzimní úzkost“! A touhle sezónní deprésičkou náhodou trpí obrovská spousta lidí! Ale málokdo to přizná, protože je přece trapný ,,dělat z toho takovou vědu“. Třeba to máte taky tak, což? 🙂
Všichni už jsme tenhle termín slyšeli. Každý, kdo chce mít v dnešní době „positive vibes“, měl by si afirmovat. Afirmace – krátké a posilující věty (prohlášení), které záměrně opakujeme buď nahlas, nebo v myšlenkách. Koncept je to super a je velmi efektivní, ALE!
Pokračovat ve čtení „Účinný návod, jak si afirmovat a nezbláznit se z toho!“
Celý život mám jeden docela naprd problém – o všem moc přemýšlím. Například se mi stává, že prožiju nějakou absolutně skvělou akci, ale odehraje se na ní nějaký úplně nepatrný negativní detailíček, malý puntík, drobná skvrnka, a já o tom potom přemýším ještě dny/týdny/měsíce/roky. A úplně ztratím perspektivu, a nevidím tu akci jako celek, nevidím, že se to vlastně vcelku všechno povedlo, protože se zaměřuju na ten detailíček. A přemýšlím a přemýšlím, a co je nejhorší, čím víc přemýšlím, tím víc jsem na sebe naštvaná za to, že…ehm…přemýšlím 😀 Je to prostě sebemrskačský kolotoč, ze kterého se fakt blbě vystupuje. A odehrává se i ve vztazích, práci apd. Prostě – úplná ztráta perspektivy.
Pokračovat ve čtení „Přemýšlíte AŽ MOC a hrabe vám z toho? Tady jsou 4 tipy co s tím dělat!“
V Londýně je takové hlášení v metru, které říká: „If you see something which doesn’t look right, speak to staff or text the British Transport Police. We’ll sort it. See it, Say it, Sorted.“ Je na to mnoho přemnoho vtipů. Pokračovat ve čtení „Zatočme se svými strašáky aneb londýnská metoda „See it, Say it, Sorted““
