Prvních 7 týdnů v Praze

Jenom pár lidí v mém okolí doposud vědělo,  že jsme se s M. na začátku srpna přestěhovali z Londýna do Prahy. K tomuto rozhodnutí trvalo dospět měsíce a měsíce.  (Článek, který tak nějak rekapituloval mojí zkušenost s Londýnem, si můžete přečíst tady.) Diskuze byly těžké, komplexní a emocionální. Ale oba dva jsme se rozhodli, že je Praha teď pro nás a pro to co teď chceme zažívat, lepší. Takže jsme započali náročný stěhovací proces a hurá hurá – dostali se do Česka!

Až teď, po x týdnech mám konečně kapacitu, čas a myšlenky skutečně si uvědomit tu změnu místa. Do této chvíle bylo všechno jeden velký shon. Momentálně už jsme tak nějak ,,usazeni“, většina těch nejdůležitějších úkolů už je za námi a já k tomu chtěla napsat pár řádků. O tom, co je v Praze jiné než v roce 2019 (což byl rok mého odsunu do Londýna), co mě překvapilo mile a nemile a jak se tu vlastně žije po naší několikaroční zkušenosti s Londýnem.

Co se mi tolik nelíbí:

Praha je o dost DRAŽŠÍ

Já vím, já vím. Psalo se o tom. Mohla jsem to čekat. Ale představte si, že jste zvyklí na ceny z roku 2019. A teď tohle. Ještě to bude chtít chvilku adaptace. 😀

(Obzvlášť starší) Lidé ve službách a obchodech jsou nepříjemní

Jsou tady i bohudík i SVĚTLÉ VÝJIMKY! Ale obecně jsou prostě naštvaní. Hrubí. A tak. A to jsem prostě za mého dětství/mládí moc nevnímala, až teď v porovnání s Londýnem mi to přijde o dost citelnější.

Co se mi líbí:

Zdravotnictví

I přestože je cítit, že je už i v ČR moc pacientů na málo doktorů, pořád je tady zdravotnictví výborné. Najednou si vážím věcí, které Češi berou za úplně samozřejmé – že můžu jít jen tak do polikliniky a mají tam specializovaná pracoviště – kožní, endo, praktického doktora, gyndu…připadám si ve velkém luxusu! 🙂

AI ještě Prahu neovládá

Můžu jít například do VZP a mluvit s REÁLNÝM ČLOVĚKEM. Při komunikaci s úřady v UK (a to berme v potaz, ze byrokracie v UK je opravdu složitá), je velmi velký problém potkat se s člověkem, za všechno odpovídá robot, což samozřejmě vede k všelijakým problémům.

Nové rozkošné podniky, festivaly

V Londýně mi trochu chyběly takové ty malé rodinné kavárničky, protože tam jedou spíš řetězce kaváren (zdravím Pret!). Tady jsou fakt milé hospůdky, kavárničky s osobním příběhem a interiérem. Taky tu máme množství všelijakých skvělých festivalů a akcí. Líbí se mi třeba Prague Pride, vinobraní, nebo Malostranský festival (ten se koná už tento víkend!). Líbí se mi, jak v Praze kultura a umění prostupuje úplně vším.

Taková větší všeobecná pohoda

Všechno je tu nějaké…snazší. Jednodušší. Lidé jsou nejsou v takovém spěchu, není tu takový tlak na výkon. Mluvím o mojí subjektivní zkušenosti, samozřejmě.

Navíc, Praha je KRÁSNÁ! MAGICKÁ!

That being said, jsou věci po kterých už se mi teď v UK stýská – po Londýnském vzrůšu, mých kamarádech a moři. Ale minimálně co se týká kamarádů, vím, že náš příběh není zdaleka u konce :-). Stejně jako jsem moc vděčná za shledání s mými českými přáteli, určitě udržíme kontakt i s mými anglickými. Mít známé a kamarády po celém světě, ze všech možných kultur, backgroundů, s tolika životními zkušenostmi, mě změnilo natolik, že to slova popsat prostě nedokážou.

Tolik k dnešnímu článku. Prvních pár týdnů máme za sebou.

Držte mi (a M., chcete-li ho zahrnout 😀 ) prosím palce do dalších a dalších týdnů a měsíců.

S láskou,

A.

PS: Pokud máte na mě jakékoliv otázky, nebo chcete jenom připojit svůj komentář, podnět, názor, budu moc ráda za naší interakci. Můžete napsat pod článek do komentářů, pod příspěvek na fb stránce, nebo i mně do soukromé zprávy na fb stránce/instagramu.  🙂