Proč se nám v životě dějí ty ,,až moc těžké” problémy?

Proč se někdy dostaneme do srabu – ať už v jakékoliv oblasti našeho života – ze kterého, zdá se, není cesta ven? Proč najednou ztratíme, dočasně, či permanentně něco, bez čeho si nedokážeme představit žít? Může se jednat o vysněnou práci, ale třeba i o problémy se zdravím, nebo o to, že superdůležitý člověk našeho života prostě odejde – a my máme pocit, že se zcvokneme.

Hodně jsem o tomhle všem v poslední době přemýšlela v souvislosti se sebou. A, trvalo to, trvalo to dlouho, ale přece jen – jsem jednoho rána vyskočila (/ehm…vybelhala se) z postele a došla k prozření. I když to může znít jako klišé všech klišé, tak:

,,Uprostřed každého problému se ukrývá příležitost.” (A.Einstein).

Tou příležitostí může být úplně cokoliv. Třeba příležitost začít se o sebe lépěji starat. Příležitost být víc doma. Příležitost vyřešit si mentální problémy, které dlouho ležely pod pokličkou. Příležitost přerovnat si priority a uvědomit si, co je teda to důležité. Příležitost získat soucit k někomu jinému. Příležitost prožít si chvíle, kdy pochybujeme, jestli se něco zlepší, ale musíme si v sobě vybudovat pevnou naději a víru, které se nám v životě budou ještě mockrát hodit. Příležitost projít si bolestí – fyzickou či psychickou, abychom si potom více vážili toho, když bude dobře a nebrali to jako samozřejmost. To všechno jsou příležitosti.

Takže dvě otázky při každém problému, kterému čelíme, mohou být:

-Co je to nejlepší co teď prakticky můžu udělat?

Většinou nás napadne jeden či více nápadů, které jsou v našich silách a které by mohly problémy pomoct. Každopádně, vše pod kontrolou nemáme, pořád tam zůstane velké procento neznámých. Můžete mrknout na můj předchozí článěk, ve kterém se věnuju přesně tomuhle tématu.

Takže jde jen o to, co můžeme prakticky udělat teď hned, co je to naše maximum, kterým můžeme situaci napomoct. A zbytek je pak už v rukou Božích.

-Co je mojí PŘÍLEŽITOSTÍ v tomto problému?

To je, z mého pohledu, ten nejvědomější přístup ke všemu, zvlášť k situacím, které se zdají neřešitelné, příliš těžké, příliš náročné.

Tak nějak věřím, že problém zůstane jen tak dlouho, dokud naší příležitosti plně nevyužijeme a nenaučíme se na ní to, co potřebujeme. Dobrá zpráva je ta, že každá bouřka se přežene. Někdy dříve, někdy později, ale vždy se přežene.

Vždy. Vždy. Vždy.

A to je pravda pravdoucí.

A.